Směrník z Havířova – o záchraně plastiky před demolicíinfo@smernik.cz

Vyjádření k posudkům a posouzením Směrníku

Petiční výbor považuje za nutné vyjádřit se k posudkům a posouzením Směrníku, které si nechalo město Havířov v minulosti vypracovat. Jde o znalecké posouzení PhDr. Libuše Dědkové z roku 2004, znalecký posudek MgA. Jakuba Gajdy, Ph.D., z roku 2012 a stavebně technické posouzení Ing. Petra Juráska – PROKAN z roku 2013.

Současná, překvapivě nízká účetní hodnota monumentální sochy (70 tisíc Kč) vychází z velmi diskutabilního odhadu Dědkové.1 Gajda ocenil Směrník o 8 let později na 350 tisíc Kč, z čehož ovšem bylo nutno odečíst poškození díla (140 tisíc Kč), celkem tedy 210 tisíc Kč.

Gajdův posudek také jednoznačně dokládá výtvarné kvality Směrníku: „Je nutné podotknout, že toto dílo je, minimálně v regionálním významu, nositelem estetiky 60. let a kvalitní ukázkou stylu brutalismu a je nutné k dílu přistupovat jako k památce odkazující na tvorbu 60. let

Gajda považuje stav díla za havarijní – k možnostem opravy se však ve svém posudku překvapivě nijak nevyjadřuje. O nezbytnosti demolice také nehovoří.

Teprve na podzim roku 2013 vzniklo stavebně technické posouzení. To potvrdilo havarijní stav díla, které by údajně mohlo při silném náporu větru ohrozit veřejnost. Nechceme nijak zpochybňovat závěry Ing. Juráska, avšak je nutno podotknout, že není autorizovaným znalcem v oboru statika a dynamika staveb, a tudíž jeho posouzení nemá platnost statického posudku, jak město v médiích i na zasedáních zastupitelstva uvádí.

Juráskův posudek si také v mnohém protiřečí. V popisu stavu konstrukce sochy tvrdí, že „oslabení průřezu nejvíce zkorodovaného prutu lze podle tloušťky zkorodované vrstvy odhadnout na cca 1,5 mm“ a dodává: „Je zřejmé, že konstrukci nelze dále ponechat bez jejího ošetření, neboť další degradace betonu a oceli by mohla způsobit ztrátu statiky a stability konstrukce, a tím ohrozit bezpečnost osob pohybujících se v tomto veřejném prostoru.“ Připouští tedy, že socha je ve špatném stavu, ovšem bezpečnost veřejnosti by ohrozila teprve tehdy, nepřistoupilo-li by se k ošetření konstrukce – tedy k opravě sochy.

V závěru však posudek tvrdí něco zcela jiného: „Pokud by se jednalo o běžnou betonovou konstrukci, bylo by možné provést její sanaci obvyklými osvědčenými sanačními metodami, což vyžaduje: odstranění odlupujícího se betonu, obnažení výztuže napadené korozí, řádné očištění výztuže a její ošetření pasivačními nátěry, očištění povrchu celé betonové konstrukce a provedení její reprofilace, nejlépe kvalitní stříkaným betonem. Použít toto řešení pro umělecké dílo rozhodně není možné, neboť by došlo k jeho úplnému znehodnocení. Jiná méně agresivní a nedestruktivní metoda, která by zabránila další karbonataci betonu, zamezila pokračování koroze zejména prutů již korozí napadených a umožnila reprofilaci betonu bez zjevného porušení celistvého vzhledu povrchu uměleckého díla, mi bohužel není známa. / S uvážením výše uvedených skutečností doporučuji sochu zbourat, nebo provést její repliku…“ Ing. Jurásek, který není ani statikem, ani restaurátorem tedy v závěru tvrdí, že běžné sanační metody nelze na Směrník použít, protože by znehodnotily jeho uměleckou hodnotu, a proto navrhuje znehodnocení zbouráním. Ad absurdum situaci dovádí tím, že svůj paradoxní soud podpírá vlastní neznalostí jiného možného postupu.

 


1 O diskutabilnosti tohoto posouzení svědčí také ocenění jiných sochařských artefaktů na území města. Např. podprůměrné normalizační sousoší Mír – Žena s dítětem a holubicí ryze prorežimního sochaře Antonína Ivanského z roku 1985, pojaté v realistickém duchu, bylo Dědkovou oceněno na 850 tisíc Kč!

Share Button

Napsat komentář

Zachraňme Směrník v Havířově